Recenze knih: Sladký život v Paříži – David Lebovitz

Známý cukrář a autor několika úspěšných kuchařských knih David Lebovitz snil o životě v Paříži. Sen se mu nakonec splnil a dokonce o svém žití v Paříži napsal knihu, neb jeho pařížský sen je plný zážitků, které David umí parádním způsobem vyprávět. Nakladatelství Albatros vám Davidovu knihu přináší, na své si v ní přijdou i milovníci jídla a Davidových receptů – vyprávění totiž prokládá autentickými recepty na sladké i slané pokrmy.

U této knihy rozhodně nečekejte nějaké nudné vyprávění o tom, jaká Paříž je. Naopak, David velice vtipně a s nadhledem vypráví o tom, jak se z něj stal Pařížan, v čem se liší žití v Paříži a jeho rodně Americe, o svých zážitcích s restauracemi, prodejem čokolád, s nemocnicí a lékaři, ale i o vodě, kávě či pařížském oblékání. Za několik let žití v městě nad Seinou těch zážitků posbíral nespočet.

„Měl jsem hrozný kašel, kterého jsem se nemohl zbavit. Když jsem si s receptem došel do lékárny, vydali mi krabičku s voskovými čípky ve tvaru kulek. Zeptal jsem se, jaký má smysl aplikovat lék přesně na opačném místě, než kde je problém. Lékárník se na mě podíval, jako by si myslel, že jsem se zbláznil, když si myslím, že by se lék na kašel měl strkat někam jinam.”

Receptů je v knize 50 a i kdybyste měli jít do knihy jen kvůli nim, rozhodně to stojí za to. A nejen pro milovníky francouzské kuchyně. Recepty jsou převážně sladké a hlavně všechny skvostné, no řekněte, kdo by odolal třeba krocanovi v beaujolais, koláči s modrým sýrem, makronkám, čokoládovému dortu, kávové zmrzlině.. a čokoládové pěně, té už podlehne opravdu každý ♥.

„Když jsem očistil malé rybky, postoupil jsem k větším. Hodili je přede mě a já ocenil svou zástěru a gumáky. Až na jednoho lososa, který po mém zásahu vypadal jako oběť sériového vraha s vášní pro ryby plovoucí proti proudu, jsem si nevedl tak špatně. Jedinou slabinou byla nižší rychlost, což se dá očekávat, když člověk dělá něco nového a neznámého. A ty ryby byly pořádně zákeřné mršky. Na rozdíl od bloků čokolády a šálků cukru, které pěkně stojí na místě, ryby jsou pěkně kluzké, když s nimi máte pracovat. Pokusit se jednu naporcovat je asi jako snažit se vyměnit pneumatiku u jedoucího auta.”

V závěru knihy David Lebovitz uvádí i podrobný výpis s adresami a odkazy všech svých oblíbených obchodů v Paříži, které v knize zmiňuje, a málo jich rozhodně není. A ty jména? Světoznámý makronkový butik Pierra Hermé, Ladurée, Le dóme..

„V Paříži nikdy nepotkáte nedbale oblečeného policistu, který za chůze něco pojídá; všichni mají dobře padnoucí a slušivé uniformy. Někdy jsem při pohledu na ně trochu v rozpacích. Nikdy by mě nenapadlo, že potkám policistu oblečeného s větším smyslem pro styl, než mám já.
A samozřejmě to jídlo, to je v Paříži naprosto senzační. Výlohy jsou lemovány nadýchanými brioškami s křupavou kůrkou, vedle nich úhledné kostky sladké pates de fruits a řada lákavých čokolád plněných vším možným, od smetanové ganache k našlehané mouse au caramel.”

Pokud vás tato parádní oddechovka nabitá recepty zaujala, zakoupit ji můžete např. na webu Albatrosu.

Kliknete a otevřete zprávu: „Ahoj Davide! Jsme kamarádi přítele vašeho bratra, toho Toma, u něhož jste se nechával stříhat. Říkal, že bychom se za vámi měli zastavit, když už jedeme do Paříže. Prý nám tam vše ukážete.“
A ještě lepší zpráva: „… rádi bychom s vámi jeden večer zašli na večeři. Mohl byste nám pomoci objednat, protože dva z nás jsou vegani, kteří ale nejedí zeleninu. Jo, a moje sestra má těžkou alergii na korýše a trojčata nemůžou lepek a mléčné výrobky nebo cokoliv s DNA. Nemůžeme se dočkat, až s vámi povečeříme.“